Víkendovka Příchovice – kronika

8. – 9. 11. 2013

účast: Víťa, Adámek, Šimon, Martin, Nikča, Žanda, Fanda, Anička, Patrik, Aleš

pátek

Sraz v 15:40 u budovy okresního soudu vedle nádraží. Tady proběhla předávka batohů, které nám odveze Nikči tatínek. My jedeme vlakem do Přeštic a odtud se vydáváme pěšky do Příchovic – cca 2,5 km. Je už tma, tak využíváme blikačky. Fanda jde ve předu s bílou a Šimon vzadu s červenou. Zjišťujeme, že Šimon zapomněl ve vlaku šátek a Víťa volá na České dráhy, třeba ho najdou. V šest hodin už jsme u klubovny místních skautů a zároveň přijíždí Nikči rodiče s batohy.

Klubovna má dvě místnosti, takže máme dost prostoru pro běhání. V jedné místnosti je kuchyň, kde vaříme, ve druhé místnosti se ubytováváme. Malujeme si obrázky, Víťa nám čte pohádku, telefonujeme s nemocnou Máďou a jdeme spát.

sobota

Od brzkého rána zlobíme, takže vstáváme velmi brzy. Rozcvička, čištění zubů, příprava snídaně. Nikča s Žandou mažou vánočky marmeládou.

Jdeme ven na procházku. V noci pršelo, takže je všude blátíčko a louže. Jdeme z Příchovic do Radkovi přes Kucíny. Hrajeme hry. V Radkovicích jsme potkali přeštické turisty a zahráli si boj o vlajku. Po návratu do klubovny vaříme oběd. Holky strouhají sýr a Víťa vaří špagety. Kluci mažou chleby s paštikou ke svačině. Chvíli si hrajeme, vyplňujeme úkoly a pak ještě uklidit a už přijíždí Nikči tatínek pro batohy.

Jdeme na vlak. Už se stmívá. Ve vlaku s námi jede upovídaná paní průvodčí. Vystupujeme v Plzni na nádraží, kde už čekají rodiče.

Výprava podél Berounky – kronika

13. 10. 2013

účast: Víťa, Máďa, Adámek, Šimon, Martin, Nikča, Žanda, David, Tomáš, Fanda

Tentokrát jsme měli oddílovku v neděli a sraz byl velmi brzy ráno. Už v 7:15 se celí rozespalí scházíme na nádraží u Hutníka. Dnešní výprava je výjimečná v tom, že jsme na ni pozvali i rodiče a jdou s námi také malesičtí turisté. Z rodičů nakonec jedou jen Fandovo taťka s mamkou a Honzík.

Vystupujeme v Chrástu u Plzně a jdeme směr Dolany. Je zataženo a drobně mží. U Dolanského mostu dáváme první sváču. Pak zacházíme do lesa, ztrácíme značku, takže už nepůjdeme podél Berounky, ale trochu oklikou. Na okraji Bukovce u trati na ohništi pečeme buřtíky. Oblačnost se roztrhala a krásně nám svítí sluníčko. Loučíme se s malesickými turisty, kteří pokračují ve zdolávání kilometrů dál a my zůstáváme a hrajeme několik her.

Pomalu se ploužíme cestou pod Chlumem směr Doubravka. Tady už to známe, šli jsme tudy na jaře, když jsme hledali bobra. Na louce hrajeme hry, jdeme se podívat na lávku nad Berounkou, prohlížíme si naučné tabulky s obrázky ptáků a koukáme na labutě, které plují pod námi po řece .

Pak jdeme na konečnou šestnáctky, kde už čekají rodiče.

Letní tábor 2013 – Kroky praotce Čecha – kronika

sobota 10. 8. 2013

A je to tady! Náš první tábor. Je krásný slunečný den, 15 hodin a k Hutím pod Třemšínem se blíží několik vozů. To již rodiče přivážejí své ratolesti na náš týdenní tábor. Zaparkovat auto, popadnout spacák, kufr a batoh a hurá přes hráz rybníka k táboru. Rychle si vybrat ten nejlepší stan a postel, rozloučit se s rodiči a vše může začít!

Scházíme se všichni v jídelně a seznamujeme se s chodem tábora. Jsme již skoro v kompletní sestavě: Víťa, Máďa, paní kuchařka Milada, Patrik, Martin, Adam, Šimon, David, Tomáš, Fanda, Aleš, Regina, Anička. Zítra by měla dorazit ještě Nikča. Víťa zahajuje celotáborovou hru „Kroky praotce Čecha“. Dělíme se na dva rody – modří a oranžoví. Naším úkolem bude se dostat co nejdříve na horu „Říp“. Za každou soutěž budeme dostávat „stopy“ a po obrázku hory, který visí v jídelně, budeme šplhat k vrcholu. Který rod bude rychlejší? Čteme si pověst o praotci Čechovi. A už je čas na večeři – dojídáme zásoby z domova a jdeme spát. Jsme ale plni dojmů, tak ještě dlouuuuho ve stanech povídáme, než konečně usneme.

Oranžový rod: Tomáš, David, Regina, Anička, Šimon

Modrý rod: Martin, Adam, Fanda, Aleš, Patrik

neděle 11. 8. 2013

Ráno Víťa troubí budíček a tahá nás na rozcvičku. Nadšeně běžíme. Vydrží nám to i další dny? Snídáme napečené vánočky, bábovky a muffiny od maminek. Pak nás ale čeká nepříjemné překvapení – bodování stanů. Každé ráno proběhne kontrola, jak máme uklizeno. Za uklizený stan dostaneme do tabulky, která je v jídelně razítko s kočičkou, za špatně uklizený s prasátkem. Ten úplně nejhezčí stan dostane vlajku s kočičkou, kterou smí mít u svého stanu až do druhého dne, ten nejhorší má samozřejmě vlajku s čuníkem. Po bodování je nástup a pak dopolední program. Takhle to budeme mít každý den.

Scházíme se v jídelně. Dočítáme pověst o Čechovi a Lechovi. Naším úkolem je vyrobit – nakreslit rodové erby a vymyslet pokřik. Pro oranžový rod je to úkol v celku jednoduchý a vše mají brzy hotové a proto si zaslouží svoji první stopu, kterou lepíme na obrázek hory Říp. Modrý rod zachrání Fanda s Adámkem, kteří obětovali svůj polední klid na dodělání erbu za celý rod!

Pokřik oranžového rodu: „Oranžová šestka není žádná švestka.

                                    Má na kontě Davida, Tomáše a Šimona,

                                     Regínku a Aničku a tu naši Nikčičku“

Pokřik modrého rodu: „Máme velkou odvahu, zahrajem si na babu.

                                Vyhrajeme Čechy, vystoupíme na vrchy!“

Po obědě jdeme na louku k hřišti. Víťa vyznačuje každému rodu území – políčko. Dostáváme polní lopatky a máme si vytvořit svoje políčko a ohradit ho. Při rýpání hlíny se hlavně modří hodně hádají, ale i tak jim to jde trochu lépe. Pak Máďa každému rodu dává mističku s předklíčeným obilím, hrachem a řepkou. Opatrně vše zasadíme, zalijeme, uděláme hradbičku a teď se budeme muset celý týden starat, aby nám něco vyrostlo.

U kuchyně máme pytle s třízeným odpadem. Opakujeme si co kam patří a jdeme hrát hru: Hod na cíl – Z klacíků děláme na zemi terč, který představuje dvě políčka. My se k nim nemůžeme dostat kvůli velké vodě, ale potřebujeme zasít obilí, proto „obilí“ na políčka házíme. Tzn. Stojíme na čáře a víčky od PET lahví se trefujeme do terče – „sázíme“. Půda má rozdílnou kvalitu a úrodnost, tzn. různé hodnoty v terči. Vítězí oranžoví a mají další stopu!

Svačíme a jdeme prozkoumat okolí. Přicházíme do Hutí pod Třemšínem, kde nás nejvíce zaujmou koně a pak dětské hřište, takže kluci hrají fotbal a holky testují houpačky.

Večeříme, hygiena, nástup, kde poprvé křičíme rodové pokřiky a jdeme k našemu prvnímu táborovému ohni smile Dozvídáme, že je Nikča nemocná a na tábor nepřijede L. Další den jí alespoň kreslíme obrázky, jak to na táboře vypadá.

pondělí 12. 8. 2013

 Budíček, rozcvička, čištění zubů, snídaně, bodování, nástup s vlajkou a sekerou práce a pak konečně hry!

Jdeme do lesa a čteme pověst o Krokovi a jeho dcerách. Všechny tři Krokovy dcery se rády toulaly lesem a pozorovaly život kolem, hlavně Kazi všech o lese znala. Proto jsme v lese i my. Máme s sebou knížky o zvířatech a květinách a ukazujeme si v nich. Pak zkoušíme vymýšlet co všechno by v lese mohlo žít a jak to všechno dokonale dohromady funguje – semínko ze šišky, z něho semenáček, malý stromek a pak stačí už jen kousek světla a máme tu strom jako hrom. Učíme se i nové slovo „potravní řetězec“
a na ten si také pak hrajeme. Vymýšlíme jednotlivé příklady a dělíme se na tři týmy, označujeme se krepovými papíry a navzájem se „požíráme“. Každý by chtěl být tím hlavním predátorem na vrcholu pomyslné potravní pyramidy, ale bohužel to nejde J

O poledním klidu vyrábíme pohledy a píšeme domů. Pak pokračujeme v legendě. Tentokrát nás provází druhá z Krokových dcer –Teta. Uměla si vždy udobřit bohy. A o to se pokusíme i my a zkusíme pro ně vytvořit sošky. Každý rod dostává jednu barvu speciální modelovací hmoty, která na vzduchu ztvrdne. Díla se docela povedla a tak je skládáme na prkno a počkáme až vyschnou a pak bude mít odborná porota hodně práce ocenit, který rod má sošky hezčí.

Svačíme a vydáváme se hledat zprávu, kterou nám tu Krok někde zanechal. Každý rod dostává buzolu a podle instrukcí jde jednou 30 kroků na sever, pak zase 40 na východ…. Každý si zkouší jaké to je se takto orientovat. Dostáváme se do středu louky, ale už nemáme další instrukce, takže to znamená, že tady někde už zpráva musí být. Hledáme, hledáme a nejbystřejší je Aleš, který jako první nachází krabičku se zprávou pro každý rod. Ale co to? Ta písmenka nedávají vůbec smysl L To nejmladší z dcer Libuše, která měla ráda všelijaké hádanky, nám zprávu zašifrovala. Tři věty
a každá napsaná jiným způsobem. Hodně dlouho si lámeme hlavy. Nakonec vítězí oranžový rod, který na vše přijde. Ale ani modří se nenechají zahanbit a nakonec také prokounou, jak vše přečíst.

Večeře, umýt a k ohni. Hoši od bobří řeky, které si spolu čteme, už na nás čekají s dalším příběhem.

úterý 13. 8. 2013

Ráno se vydáváme do Věšína poslat pohledy rodičům. Po cestě obdivujeme pole se zlatavým obilím. Pro mnohé z nás je velkou novinkou, že se dají vyloupnout zrníčka
a z nich je pak mouka a z mouky chléb. Budeme si to muset celé někdy vyzkoušet, hru na mlynáře J Ve Věšíně je k velké radosti otevřen obchod, kde můžeme utratit peníze od rodičů za brambůrky a bonbónky. Po cestě zpět nám ale i tak pěkně vyhládlo, takže oběd k radosti Milady sníme beze zbytků.

Odpoledne bereme svoje bílá trička a omotáváme je různě provázkem. Až vše nabarvíme, budeme hodně překvapení, jak naše batikovaná díla budou vypadat.

Po svačině hrajeme spoustu her s míčem – vybíjenou, fotbal, ragby. Pak ještě soutěžíme rody proti sobě po vyznačených trasách, abychom byli zdatní jako Přemysl Oráč.

Oranžoví berou kanystry a kárku a jedou s Víťou pro vodu, Modří zůstávají v táboře, berou si pilu a s Máďou připravují oheň na večer.

středa 14. 8. 2013

Dnes je hlavním tématem dne pověst o Bivojovi. V lese je zavěšený kbelík – divočák, do kterého se musíme trefovat. Příliš se nám nedaří, asi bychom nic neulovili. Stavíme v lese domečky pro skřítky a pak se vracíme na svačinu do tábora. Mezitím se stalo ale něco strašného. Na českou zem přišlo velké sucho a začaly dokonce vysychat
i rybníky. Jednotlivé rody se snaží rybníky – lavory naplnit zpět vodou donesenou z jiných knížectví – potok. Jediná nádoba, kterou mají je víčko od ešusu.  Kdo naplní rybník jako první?

Odpoledne musíme předvést, že bychom byli schopní divočáka upéct. Soutěž je opět na stopy. Každý rod má svůj kotlík zavěšený nad zemí. Kdo zvládne jako první rozdělat oheň, udržet ho a přivést vodu do varu? Byl to velmi těsný souboj, ve kterém nakonec zvítězili oranžoví. Oranžový rod je v celkovém vedení a již se svými stopami došel do půlky cesty k vrcholu Řípu.

Jednoho dne se v České zemi přihodilo něco zvláštního. Všechna zvířátka a rostliny běhají zmateně po hrázi rybníka a nevědí, kde mají svá obydlí. Ale naštěstí tu jsou naše rody, které jim pomohou domov najít. Rozházené kartičky se živočichy
a rostlinami musí roztřídit do biotopů – rybník, řeka, louka, les, pole. Více znalostí mají modří, proto si zasluhují stopu.

Připravujeme oheň, zpíváme a čteme.

čtvrtek 15. 8. 2013

Ráno fasujeme balíčky a vydáváme se na celodenní výlet. Počasí nám přeje, není ani vedro ani zima. Neseme s sebou naši vlajku se Skřítkem a máme oddílová trička, aby bylo vidět, že k sobě patříme. Procházíme Hutě pod Třemšínem a zdravíme místní obyvatele a chataře. Od lesní správy vede cesta přímo na Třemšín, který dnes chceme zdolat a těšíme se na rozhlednu. Míjíme opravenou kapličku a stoupáme na vrchol. „Kdy už tam budem? Kolik ještě kilometrů?“ Jiné věty teď říci skoro ani neumíme. A je to tady! Jsme na hoře. Nádherný výhled do kraje, opravené lavičky a ohniště, tady se bude parádně svačit. Ale na vrchol je to ještě kousíček a tam je velké zklamání. Rozhledna je rozbitá, vstup jen na vlastní nebezpečí. Ta cedulka tu ani nemusí být, na tuhle chatrnou konstrukci by snad nevylezl ani největší odvážlivec. Vracíme se tedy k lavičkám
a vychutnáváme si sváču. Adámek vyleze na špalek, aby byl nejvýš, takže samozřejmě za chvíli spadne. Nic se ale naštěstí nestalo, jen se všichni dobře baví.

Pomalu se vydáváme zpět. Po cestě hrajeme na Mravenečníka a skládáme puzzle – střípky z historických nádob z doby praotce Čecha. Modří jsou rychlejší a mají další stopu. Pak chceme ještě stavět naše oblíbené domečky. Nejoriginálnější stavbu vytvořila Anička s Regínou. Už máme hlad a těšíme se do tábora na večeři. Je výborná! Pak ještě hrajeme hry na louce a jdeme unavení spát.

pátek 16. 8. 2013

Dnešek je ve znamení Horymíra a jeho Šemíka. Učíme se základy zdravovědy, opakujeme čísla tísňového volání a pak si prakticky zkoušíme ovázat Šemíkovo poraněnou nohu. Na stopy hrajeme Kimovku s předměty z lékárničky. Pak je na řadě další hra  Smotej obvaz – Horymír potřeboval Šemíkovo kopyto obvázat co nejrychleji, ale jak byl nervózní, obvaz mu z ruky vypadl a celý se rozmotal. Každý člen rodu dostane rozmotaný obvaz stejné délky. Je potřeba ho řádně smotat tak, aby se mohl použít . Kdo bude nejrychlejší? Celotáborová hra je vyrovnaná a modří mají stejně stop jako oranžoví. Začíná to být napínavé. Kdo vystoupí na Říp jako první?

Je vedro a tak testujeme místní rybník. Hloubka zde není, takže i neplavci mohou dovádět. Odpočíváme na hrázi a čteme si. Pak máme jít na velkou louku za rybník
a nevíme, co se bude dít. Jsou tu dva lavory s vodou – pro každý rod jeden. Zde prý najdeme něco, s čím už budeme vědět co udělat. Běžíme k lavorům a nacházíme zde pistolky na vodu. Strhává se velká vodní bitka! Na sluníčku hned oschneme a v táboře nás čeká další úkol – vyrobit si svého rodového Šemíka. Máme tyč, karton, vodovky, pastelky, provázky a musíme si nějak sami poradit. Jako obvykle, když máme něco dělat společně, je u toho spousta hádek. Nakonec je lepší spolupráce mezi modrými a tak
i jejich koník má vše včetně sedla a dostávají za něj stopu. Mezitím se podařilo obarvit naše trička a tak rozmotáváme svá díla a nadšeně vykřikujeme, jak se nám to povedlo. Nejoriginálnější je Fanda se svými pruhy. Pečeme buřty a vyprávíme si zážitky z celého dne.

sobota 17. 8. 2013

Dnes nás čeká další parný den. Dopoledne se konají závody na našich Šemících. Alešek, který do závodu dal všechno, bohužel padá a jeho koník mu pěkně natluče. Po závodech si čteme o statečném Bruncvíkovi. Každý dostáváme své lanko, které pak budeme nosit s sebou na schůzky i během roku a učíme se svůj první uzel – ambulantní neboli ambulák. Pro někoho je to snadné, někdo se vzteká, ale nakonec se to naučí všichni. Pak chytáme do lasa zuřivého býka – naši kozu na řezání dřeva. Ukazujeme si, co všechno se dá s lanem ještě dělat. Mezitím zlý pavouk utkal pavučinu mezi stromy za táborem a chytil motýlka. My jako odvážný Bruncvík jdeme motýlka vysvobodit a snažíme se projít pavučinou tak, abychom se jí co nejméně dotkli. Pak ještě po laně překonáváme propast. Na zadní velké louce za rybníkem na nás čeká překážková dráha.

Kdo chce, se jde koupat, ostatní dělají dřevo. A je tu ještě vyhodnocení políček. Větší úrodu se podařilo vypěstovat modrému rodu. Pak pomalu začneme tábořiště už uklízet. Dorazili naši pronajímatelé a bourají již některé stany. Konec se blíží… Poslední nástup, sejmutí vlajky, vytažení sekery práce. Večer je slavnostní vyhodnocení hry. Na horu Říp se podařilo vystoupat modrému rodu, oranžoví zůstali těsně pod vrcholem. Nejlépe uklizený stan měly po celý tábor Anička s Reginou a za nejlepší chování byli oceněni Šimon a David – dostávají nožík „rybičku“. U ohně si ještě povídáme, hodnotíme tábor a jdeme naposledy ulehnout do podsadových stanů.

neděle 18. 8. 2013

Budíme se do krásného dne. Balíme věci, oblékáme táborová batikovaná trička, poslední foto a TÁBORE AHOJ!

Závěrem

Náš první tábor se snad vydařil a všem se na něm líbilo. Vůbec jsme nestihli vše, co jsme měli v plánu. Máme ale před sebou další celý školní rok se spoustou výletů
a vícedenních výprav. Navzájem jsme se konečně pořádně poznali, protože být spolu někde týden nebo pár hodin je velký rozdíl. Děkujeme všem, kteří nás podporují, věří nám a stojí za námi! A ještě bych chtěla osobně poděkovat své mamince, která si vzala týden dovolené a jela nám na tábor vařit. Tím nám tábor zachránila, protože ve dvou bychom to opravdu nezvládli, moc si toho vážím!

Máďa

8. oddílová výprava – Krkavec – kronika

15. 6. 2013

účast: Víťa, Máďa, Adámek, Šimon, Martin, Anička, Nikča, Žanda

Je svěží ráno a my se scházíme v Chotíkově. Máme před sebou výstup na Krkavec. Po cestě hrajeme na „Schovávanou před mravenečníkem“ a vidíme v křoví malého ptáčka. Pěkně z dálky si ho prohlídneme a jdeme zase dál, protože kolem nás poletují jeho rodiče a nešťastně „křičí“, tak ať je nerušíme.

Na Krkavci dáváme pořádnou sváču a už se těšíme na rozhlednu. Každý si koupí vstupenku a šplháme po schodech vzhůru. To je ale výhled! Ještě společnou fotku a jdeme dolů.

Vydáváme se najít některý z kaolínových lomů. Snad se nám podaří alespoň jeden objevit. V lese je příjemně, ale jakmile dorazíme na sluníčko, je nám strašný vedro. Zásoby pití rychle mizí. Ale už jsme zase v lese. A všude je tu spousta vody a bahna, takže jsme pro změnu zase teď mokrý. Na sluníčku ale rychle uschneme. Šimon našel v lese kus železné tyče a hrdě si ji nese domů. Taková zátěž navíc pro našeho nejmladšího člena. Ale nedá si to vymluvit.
Kde jen ta obrovská pískoviště mohou být? Bloumáme lesem a najednou stojíme přímo pod ním. Obrovský kopec z písku. S respektem na to koukáme. Ale když Ví´ta vybíhá nahoru a zpátky to sjede po nohou, ztrácejí i ostatní veškerý respekt  z té masy písku a už se kloužou taky. Jsme celí bílí, písek máme za oblečením i v botách, takže nás rodiče asi moc nepochválí, ale zážitek to byl obrovský.

Musíme ale začít pomalu myslet na návrat a tak se vydáváme zpět na Krkavec. Už nás bolí nohy a pronásledují nás hejna komárů. Nahoře je ale už zase vše veselejší, svačíme a hrajeme hry. Je to poslední možnost, jak získat lístečky (body) do celoroční hry. Nejvíc nás baví boj o víčka a zvedání se ve dvojici s propletenýma rukama zády k sobě.

Seběhneme z kopce, kousek po louce a už jsme i se Šimonovo zátěží zpátky v Chotíkově. Tak končí poslední oddílovka před prázdninami.